Válečný záslužný kříž 1. třídy s meči (Das Kriegsverdienstkreuz)

Detailní popis produktu

Tzv. Řád Válečného záslužného kříže (Der Orden des Kriegsverdienstkreuzes) – dále jen VZK byl založen výnosem říšského kancléře A. Hitlera ze dne 18. 10. 1939. Účel jeho vzniku je nejlépe patrný z výňatku z tohoto výnosu: „Jako symbol uznání za zásluhy v nám vnucené válce, které nemohou být oceněny Železným křížem, zakládám Řád Válečného záslužného kříže.“ Svými třídami a barvami stuhy se opíralo toto vyznamenání o Železný kříž.

VZK byl založen ve dvou třídách s meči a bez mečů. Verze s meči byla udělována za vynikající zásluhy při nasazení ohroženém nepřátelskými zbraněmi nebo za vynikající zásluhy při vojenském vedení války (mohla jej tedy obdržet osoba, která přišla do styku s ozbrojeným nepřítelem v zázemí, tedy ne přímo při frontovém boji, např. za boj s partyzány či teroristickými jednotkami, výsadkáři apod. VZK s meči byli např. vyznamenáni všichni vojáci, kteří se osvědčili v boji s pachateli atentátu na R. Heydricha v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze). VZK s meči bylo proto také častým vyznamenáním příslušníků gestapa, zaměřených proti domácímu odboji. Verze bez mečů byla udělována za vynikající zásluhy při plnění jiných válečných úkolů, při němž dotyčný nepřišel do styku s nepřátelskými zbraněmi.

VZK s meči i bez mečů byl stejně jako Železný kříž založen ve dvou třídách, popsaných v dalším textu. Po smrti vyznamenaného nebyla povinnost VZK vracet, zůstal příbuzným v upomínku na jeho držitele.

Počátek udílení VZK byl Hitlerem stanoven na leden 1940. Od 20. 2. 1940 začaly být vyřizovány první návrhy na vyznamenání. Z ustanovení o udílení vyplývá, že udělení jednotlivých tříd VZK bylo závislé pouze na konkrétních zásluhách a nemělo vztah k příslušné služební hodnosti. Výjimečně mohl být udělen VZK 1. tř. bez předchozího vlastnictví VZK 2. tř. V těchto případech, podmíněných opravdu vynikajícími zásluhami, byly uděleny obě třídy najednou. Pokud byl nositel VZK bez mečů později vyznamenán VZK s meči, bylo mu povoleno nosit pouze verzi s meči. Držitel VZK s meči však již následně nemohl být vyznamenán VZK bez mečů. Pokud byl jediný člověk vyznamenán VZK i Železným křížem, nebyl povinen jedno z vyznamenání odložit a mohl nosit obě.

Pro udělení VZK připadal v úvahu každý příslušník Wehrmachtu a jeho přidružených složek, NSDAP a jejích přidružených složek, stejně jako příslušníci komunálních zásobovacích podniků, zemědělci, horníci atd. V dodatcích zakládajícího ustanovení je doslova uvedeno: „Pro udělení přicházejí v úvahu: všechny týlové jednotky pozemní armády, všechny služebny, které se nepodílí bezprostředně a rozhodně na vojenském velení stejně jako příslušníci záložních armád.“ Dále je zde zdůrazněno: „VZK je plnohodnotné vyznamenání a ne žádný masový upomínkový odznak, nejde rovněž o žádnou náhradu za chybějící Železné kříže.“

Smysluplně o tom vypovídají úzce pojaté předpoklady pro udělení obou těchto vyznamenání, jen je nutno předpoklad „statečnost v boji s nepřítelem“ (pro Železný kříž) nahradit pojmem „vynikající zásluhy pro vedení války“ (pro VZK).

Udělování VZK ženám nebylo původně plánováno, neboť pro ženské osoby je určena Válečná záslužná medaile (viz níže) případně Vyznamenání za péči o národ (Ehrenzeichen für Deutsche Volkspflege). Toto ustanovení bylo v únoru 1941 zmírněno. Od tohoto data mohly být ve zvláštních případech vyznamenávány VZK, avšak pouze bez mečů, také ženy. Na základě výnosu Vůdce ze dne 27. 7. 1943 mohly být ženy ve výjimečných případech dekorovány i VZK s meči.

Během války bylo uděleno:

cca. 450.000 VZK 1. tř. s meči
cca. 92.000 VZK 1. tř. bez mečů
cca. 6.000.000 VZK 2. tř. s meči
cca. 2.000.000 VZK 2. tř. bez mečů

*Prodej předmětů, které vyobrazují, zachycují nebo jinak znázorňují symboly, zejména loga, vlajky, odznaky, uniformy a jejich části, hesla, výroky, prohlášení, slogany a formy pozdravů,představitele nebo projevy představitelů hnutí uvedeného v § 403 odst. 1 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. Tento prodej je pouze za účelem: vzdělávání, výzkumu, umění, podávání zpráv o aktuálních nebo historických událostech nebo k obdobným účelům.“ Kupující nákupem stvrzuje, že výrobky pořizuje pouze k výše uvedeným účelům. V žádném případě nejsou předměty prodávány pro propagaci čehokoliv.