Železný kříž 2. třídy EK2 se stuhou

Detailní popis produktu

Porovnání kvality zpracování oproti běžným levným kopiím.

Rozdíl jak ve velikosti, šíři stuhy, tak probarvení. Vpravo vidíte běžnou kopii.

Zatímco založení (1813) popř. jednotlivá obnovení (1870 a 1914) Železného kříže (dále jen EK – Eisernes Kreuz) se týkala čistě pruského vyznamenání, výnosem z 1. září 1939 bylo založeno staronové vyznamenání pro celé Německo. Rovněž se poprvé v r. 1939 hovoří v úvodu výnosu Adolfa Hitlera o obnovení EK o tomto vyznamenání jako o „řádu“ („Poté, co jsem se rozhodl povolat německý národ do zbraně proti hrozícím útokům, obnovuji v upomínku statečných bojů, které prodělali synové Německa na obranu své vlasti v dřívějších velkých válkách, Řád Železného kříže.“. V roce 1940 byl pojem „řád“ převzat do celého znění výnosu. Avšak i poté bylo označení často omezeno pouze na „Železný kříž“.

Další změna vyplynula ze snah o zachování celoněmeckého charakteru vyznamenání, kterého EK dosáhl za 1. světové války, kdy vrchním velitelem říšské armády byl právě pruský král Vilém II. Stuha doposud pouze v pruských barvách (černá a bílá) byla pro zdůraznění celostátního charakteru doplněna širokým středovým červeným pruhem.

Rovněž došlo ke změně rozdělení jednotlivých stupňů EK. Po zrušení „nejvyšších válečných vyznamenání“ pro důstojníky, poddůstojníky a mužstvo, která zanikla spolu s monarchií (např. pruských Řádu Pour le Mérite a Zlatého válečného záslužného kříže či bavorských Max-Josefova řádu a Medaile za statečnost) vznikl popud přepracovat dosavadní pouhé tři stupně EK (Velkokříž, 1. a 2. třída), aby se vyhovělo očekávaným požadavkům. Toto od nynějška říšskoněmecké vyznamenání muselo nahradit bývalá výše jmenovaná „nejvyšší válečná vyznamenání“.

Pro nový stupeň bylo při obnovení EK 1. září 1939 zvoleno označení „Rytířský kříž“ který se měl stát nákrční dekorací. Toto bylo na německé poměry neobvyklé, neboť označení „Rytířský kříž“ bylo doposud užíváno pro nejnižší třídu jednoho z řádů, která byla nošena na  úzké (30 – 35 mm), nikoli na široké nákrční stuze.

Již na počátku války byl předvídán obrovský význam obnoveného EK, avšak potřeba dalšího rozšíření tříd v souvislosti s časovou i faktickou náročností budoucích válečných operací se projevila až v průběhu války.

Od roku 1939 mohl být EK ve všech třídách udělován nejen příslušníkům pozemní armády, válečného námořnictva, letectva a zbraní SS, nýbrž i příslušníkům policie, Říšské pracovní služby, Organizace Todt popř. Speer, Technické pomoci, stejně jako spojencům. Počty udělení EK 1. a 2. třídy, stejně jako opakovacích spon k 1. a 2. třídě EK 1914 existují pouze v odhadech, neboť řada důležitých podkladů byla ztracena.

*Prodej předmětů, které vyobrazují, zachycují nebo jinak znázorňují symboly, zejména loga, vlajky, odznaky, uniformy a jejich části, hesla, výroky, prohlášení, slogany a formy pozdravů,představitele nebo projevy představitelů hnutí uvedeného v § 403 odst. 1 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. Tento prodej je pouze za účelem: vzdělávání, výzkumu, umění, podávání zpráv o aktuálních nebo historických událostech nebo k obdobným účelům.“ Kupující nákupem stvrzuje, že výrobky pořizuje pouze k výše uvedeným účelům. V žádném případě nejsou předměty prodávány pro propagaci čehokoliv.